Liška a vrána
Sedí liška pod jabloní,
mlsně vzhůrukouká.
Slyšela jsem milá vráno,
že jsi tuze hloupá.
Vrána zlostí poskočila,
říkáš samé klamy.
Za trest lišku pokálela,
teď jí smrdí z tlamy.
Ty jsi číslo,
drzá vráno,
že ti není rovno.
Místo masa teď mám v
tlamně řídké ptačí hovno.